Prvok... Ukázka 1

Když se trochu dali dohromady a zvedli se ze sněhu, rozhodli se, že se ještě půjdou podívat k Vltavě. Najednou se žádnému z nich nechtělo loučit a jít domů. A tak začali vzpomínat na podobné úlety, jaké zažívali na gymplu.

U řeky sledovali spící labutě a jak tak vzpomínali, počáteční nadšení se postupně měnilo v nostalgickou melancholii. Tečka zhluboka nasál mrazivý vzduch a smutně se zadíval na Hrad.
"Do prdele, mně už je osmatřicet."
Šampón se podivil, proč vzdychá, když je v tak skvělý formě. Ale Tečka evidentně dobře věděl, co říká.
"Vždycky, když jedu k moři, spálím si záda, protože nemám nikoho, kdo by mi je namazal. Bejt v osmatřiceti bez ženský je, klucí, blbý. Nějak se mi ten život nedaří, jak by měl."
Karel si představil, jaké ho asi čeká ráno, až bude doma zase mluvit s Klárou.
"Já mám taky pocit, že to trochu prosírám. Vy ne?"
Šampón si vzpomněl na svého syna, kterého ještě nikdy neviděl. Ale nějak se mu nechtělo přiznávat, že by se mohl cítit podobně jako Karel. A tak radši mlčel.
Zato Prvok se nad svými průsery ani zamýšlet nemusel. Měl rovnou jasno.
"No jo. Obávám se, že kdybych se v šestnácti viděl, jak jsem na tom teď, nejspíš bych si řek, že jsem pěknej sráč."
Ostatní na to sice nic neřekli, ale bylo vidět, že o tom hodnocení přemýšlí. A tak Prvok uvažoval dál.
"Pamatujete si, jak jsme ve druháku jednou v noci po tanečních lezli po tý železný konstrukci na Petřínskou rozhlednu? Tehdy jsme teda sráči určitě nebyli."
Tečka si vybavil, jak tenkrát málem spadl a roztrhl si při tom svůj první čerstvě koupený oblek.
"To byla zrovna pořádná blbost."
Prvok ale svou myšlenku hájil.
"Určitě to byla blbost, to je jasný. Ale aspoň jsme měli odvahu ji udělat."
Přejel rukou přes zábradlí a nahrnul si sníh do dlaní, aby udělal kouli.
"Teď se sice snažíme chovat rozumně, ale stejně děláme blbosti pořád. A možná ještě větší, než byla tahle."
Hodil kouli do vody a sledoval, jak se začíná rozpouštět.
"Akorát o tu odvahu už jsme přišli. Teda aspoň já určitě."
Karla ta úvaha zaujala. Ale tvářil se skepticky.
"To je normální. V šestnácti je odvážnej každej. Člověk má nulovou odpovědnost a ještě si nestačil nabít držku. To je pak přirozený, že se cítí líp než v osmatřiceti."
Prvok si dlouze říhnul.
"To je sice pravda, ale já mám pocit, že jsem se nějak zesral moc. Na gymplu jsem měl pocit, že když zabojuju, zvládnu cokoliv. A teď už jsem po těch dvaceti letech tak zfackovanej, že se bojím uprdnout."
Karel taky udělal kouli a hodil ji za tou Prvokovou rozpuštěnou.
"Fakt myslíš, že ti v šestnácti bylo líp? Nepřipadals mi tehdy jako moc velkej suverén."
Prvok trpce přikývnul.
"To sice ne, ale rozhodně jsem se cejtil svobodnější. Akorát jsem ještě neutušil, co mě čeká. Takže jsem byl tak blbej, že jsem si to neuměl užít."
Strčil ruce do kapes, protože už mu začínala být zima.
"Měl bych se sebou něco udělat."
Karel si všiml třpytivého odrazu Měsíce na hladině řeky. Mezi množstvím světel oranžových lamp byl jeho odraz chladně bílý a osamocený.
"No jo... Ale co?"
Tečka se šel skepticky vyčůrat ke zdi náplavky.
"Myslíte, že kdybysme zkusili vylízt zase na Petřínskou rozhlednu, cejtili bysme se líp?"
Prvok pokrčil rameny.
"Nevím. Třeba jo. Třeba bychom si aspoň dokázali, že to pořád ještě dokážeme. Já mám teda rozhodně pocit, že bych něco zkusit udělat měl. Jinak už za dalších deset let ani sám sebe nepoznám."
Šampón se začal usmívat.
"Myslíte, že byste třeba měli dost odvahy vysvlíknout se veřejně do naha?"
Všichni si vzpomněli na to, jak těsně před maturitou prohráli Tečka s Karlem sázku a museli proběhnout nazí o velké přestávce chodbou gymnázia ve všech patrech. Karla ta vzpomínka pobavila.
"To mi ani nepřipomínej!"
Prvok se toho ale chytl.
"To náhodou není vůbec blbej nápad."
Tečka se smíchem dočůral.
"Myslíš, že bychom jako měli absolvovat nějaký bojový cvičení, abychom se občerstvili, jo?"
Šampóna to nadchlo.
"Proč ne? Malej testosteronovej refreshment by nám možná bodnul. Aspoň zjistíme, jestli už jsme úplně k ničemu nebo ne."
Karel se zamyslel a tentokrát už na něm bylo vidět, že se mu ten nápad docela zamlouvá.
"Ty vole, ty seš magor."
To už se ovšem Prvok rozzářil.
"Tak si můžeme zahrát takovou hru! Dáme si úkol, a kdo před ním neuhne, postoupí do dalšího kola. A kdo uhne, je sráč."
Kluky to evidentně zaujalo a chvíli se jeden přes druhého bavili diskusí, jak by taková hra mohla vypadat. Jako první se ozval Tečka.
"Dobře. Tak si představte, že by se někdo třeba rozhodl vysvlíct v práci do naha. Jak ale dokáže, ž to fakt udělal?"
Karlovi to bylo jasné hned.
"Natočí se na mobil!"
Prvok se při té představě rovnou začal těšit, jak by to asi probíhalo.
"A pošle to hned ostatním! A ti se pak budou muset rovnou taky vysvlíct a poslat všem zase svoji nahrávku."
Dokonce i Šampón vypadal, že by ho taková hra bavila.
"Takže nikdo nebude vědět, v jaký situaci ho ten úkol zrovna zastihne. A když dejme tomu do pěti minut nezareaguje, je sráč."
Tlachání na to téma všem zvedlo náladu.
"Pánové, to je masakr!"
Protože byli opilí, stačilo jim málo, aby se zase začali smát. Dělali si ze sebe navzájem srandu, hecovali se a zanedlouho už jim bylo líp.
V tu chvíli ještě žádný z nich nebral tu debatu vážně. Byly to přece jen praštěné opilecké řeči. A kluci byli hlavně rádi, že jsou spolu.
(strana 53 - 56)